K poezii Milana Rúfuse mne přivedla spolupráce s Bolkem Polívkou na divadelní hře Klíště. Tématem hry je setkání dvou starších herců, kteří mezi řádky hry uvažují o životě a smrti.

A smrt k životu patří stejně nerozlučně, jako zima k jaru. Milan Rúfus se ve své pozdní poezii těmito otázkami zabývá velmi osobně a poctivě. Rekapituluje a beze strachu nahlíží až k oponě chvil posledních, snad i za ni. Na rozdíl od dnešní společnosti, kde smrt je tématem plným bolesti, strachu, obav a nejistoty, nabízí Milan Rúfus pohled klidný, vyrovnaný, hluboký a moudrý. A to je ona výzva, která mne přesvědčila, abych se pokusil svým dílem přispět k jinému pohledu na věci poslední. Téma je to sice závažné, ale způsob, jak na něj pohlíží Milan Rúfus, je osvobozující, plný víry, lásky k člověku i životu, plný naděje. Ano, vírou a láskou přemoci strach, strach ze stáří, strach ze smrti … zvláště pak v době dnešní, zmatené, „koronavirové“.

Milan Rúfus pohlíží ve svých básních na různé stránky lidství bez patosu a smutku, zato s nadhledem, radostí a někdy i laskavým humorem. Věřím, že toto naše česko-slovenské dílo, dokáže posluchače přivézt k zamyšlení nad tématy, která otvírá.

Z úst Petera Lipy jsou životní zkušenosti Milana Rúfuse podpořeny zkušenostmi jeho vlastního dlouhého a bohatého života. Peter Lipa má také velký cit pro slovenský jazyk, který Rúfusovy básně, klenoty slovenské poezie, při interpretaci vyžadují.