Před mnoha lety jsem na vrchu Lopeník v Bílých karpatech potkal trampa. Přisedl jsem si k němu, k jeho ohni a pěkně jsme si spolu pomlčeli. Když jsem mu pak řekl, že to je krásné místo, tak mi odpověděl, že tam chodí už dvacet let každý den co může, a že pokaždé je to jiné, pokaždé nachází něco nového a zajímavého. V každé denní době, vkaždém ročním období. Pokaždé najde nové místo.

A tak každé ráno vyhlížím ze stejného okna a dívám se na východ slunce. Pokaždé je nový, jiný, originální, nikdy předtím neviděný. A vždy když pohlédnu k nebi vidím jiný vzkaz, ať už jsem kdekoliv. Je to veliká krása světa, který jsme dostali k našemu žití. Děkuji.